Jdi na obsah Jdi na menu
 


    ODRŮDY VÍNA

ČERVENÁ VÍNA

Agni
Zápis do Státní odrůdové knihy 2001
Vznikla spoluprací šlechtitelů ze šlechtitelských stanic ve Velkých Pavlovicích a v Perné – J. Havlíka, ing. F. Zatloukala a ing. L. Michlovského – křížením odrůd André x Irsai Oliver.
Hrozny dosahují vysoké cukernatosti a zrají brzy. Víno je plné, zvláštního, pro červená vína nezvyklého typu s výrazným muškátovým aromatem. Mohlo by se asi uplatnit při výrobě vín dezertních.

Alibernet
(barvířka, 0,08 % plochy vinic ČR)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1975

Byla vyšlechtěna na ukrajinském Vědecko-výzkumném ústavu pro vinohradnictví v Oděse. V okolí se pěstuje pod názvem Oděsskij čornyj. Alibernet je více rozšířen na Slovensku, kde v teplejších podmínkách je kvalita vína kabernetového typu zvláště dobrá. Odrůda vznikla křížením Alicante Bouschet x Cabernet Sauvignon.
Základní charakteristika jakostního vína
Velmi tmavě červená barva, aromatické látky po odrůdě Cabernet Sauvignon. Víno středně plné i plné, s vyšším obsahem tříslovin, které pomalu zrají do neutrální hebkosti. Výrazný typ červeného vína s poněkud jižním charakterem červených vín.

André
(1,5 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1980

Odrůdu vyšlechtil ing. J. Horák ve Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích křížením (Frankovka x Svatovavřinecké) a byla nazvána na počest CH. K. Andrého (1763–1831), který byl zakladatelem spolku na podporu šlechtění ovoce a révy v Brně.
Vína z velmi dobře vyzrálých hroznů, u nichž proběhlo jablečno-mléčné kvašení, mají tmavě granátovou barvu, jsou plná a po vyzrání na sudech a na láhvích se u nich vyvine hebká chuť zralé třísloviny.
Základní charakteristika jakostního vína
Tmavě granátová barva s vůní zralých ostružin, podbarvených tvrdším projevem tříslovin a kyselin v mladém víně a se zralou plností při dostatečné ovocnosti ve vínech láhvově zralých, v nichž se zvyšuje plnost a typičnost červeného vína.

Ariana
Zápis do Státní odrůdové knihy 2001
Vznikla ve Šlechtitelské stanici v Perné prací ing. F. Zatloukala a ing. L. Michlovského. Křížení (Ryzlink rýnský x Svatovavřinecké) x Zweigeltrebe.
Červená vína jsou jemná, harmonická, plná.
Základní charakteristika jakostního vína
Granátové zbarvení vína je spojeno s hebkými tříslovinami a širokou plností. Připomíná vyzrálá vína odrůdy Zweigeltrebe.

Cabernet Moravia
(tvoří 0,8 % plochy vinic ČR)
Zápis do Státní odrůdové knihy 2001

Odrůdu vyšlechtil Lubomír Glos v Moravské Nové Vsi křížením (Cabernet Franc x Zweigeltrebe).
Červená vína mají tmavě granátovou barvu, jemně kabernetové tóny ve vůni i v chuti. Po odbourání kyseliny jablečné je víno velmi plné, hebké, s dobře strukturovanými tříslovinami a s dlouhou perzistencí.
Je-li technologie dobře zvládnuta, patří Cabernet Moravia ke špičkovým moravským červeným vínům.

Základní charakteristika jakostního vína
Tmavě granátová barva. Aromatické látky černorybízové, typické pro kabernetovité odrůdy, jsou spojeny s ovocností a s dobře strukturovanými tříslovinami, které dávají při zrání na láhvi příjemný komplex typický pro červená vína severnějších oblastí

Cabernet Sauvignon
 (1,3 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1980

Původní kabernetovou odrůdou byl Cabernet Franc, který je blízce příbuzný s lesní révou. Přirozeným opylením odrůdou Sauvignon vznikla v současné době módní modrá odrůda Cabernet Sauvignon. Cabernet Franc byl neprávem zatlačen do pozadí. Vína odrůdy Cabernet Sauvignon obsahují sice více taninů, jsou tmavší a tělnatější, ale vína původního Cabernet Franc mají jemnější texturu, někdy i přitažlivější vůni a dovedou ve směsi s Cabernet Sauvignon mírnit jeho divokost.
Cabernet Sauvignon je s cca 140 000 ha celosvětových výsadeb na 7. místě mezi nejrozšířenějšími odrůdami. Říká se o něm, že je arogantním narušitelem oblastních tradic, že vytlačuje nemilosrdně ostatní modré odrůdy, že doslova pobláznil šiky milovníků vína, kteří jsou ochotni zaplatit jakékoliv sumy za minimální sklizně neskutečně hustých vín této odrůdy. Tradicionalisté Cabernet Sauvignon proklínají, importéři ho vyzdvihují v naději na tučné zisky a milovníci vína jsou potěšeni tím, že tu je odrůda, jejíž víno vždy poznají, tak jako poznají ta nejprostší domácí jídla. Říká se, že na Cabernet Sauvignon je vlastně jednoduchý recept – je to směs černého rybízu, cedrového dřeva, grafitu z běžné tužky a vůně doutníkové krabice. A právě proto, že se dá víno Cabernet Sauvignonu tak lehko rozlišit, napomohla tato odrůda do značné míry k návratu k odrůdovým vínům vůbec a k hledání jednoznačné identity i jiných tradičních odrůd, jejichž bezchybné vymodelování není ve všech oblastech tak snadné, jako to je u Cabernet Sauvignonu, jehož víno se všude snadno prodává. Různé místní odrůdy mohou být pro znalce velmi zajímavé, ale Cabernet Sauvignon to je dnes zatím jistota, i kdyby ho byl jen určitý podíl ve směsi.
Vína této odrůdy zrají velmi pomalu. Láhvují se po jeden a půl až dvou létech a začínají být příjemná ke konzumu po 4–5 létech, svého optima dosáhnou po 5–10 létech i později.
V nezralých ročnících a při přetížení keřů úrodou se objeví ve víně zelené tóny, vůně zelené papriky, hrubost. Z vyzrálých hroznů je chuť vždy černorybízová a k ní se pak druží podle polohy, půdy, sklizně a technologie vůně tmavých třešní, ostružin, tabáku, eukalyptu a nebo u velmi koncentrovaných vín ze zámoří vůně marmelády. Ve většině oblastí, kde se ve větší míře pěstuje Cabernet Sauvignon, je školení vína spojeno s používáním sudů barrique, které předávají vínům další vůně a chuť, zejména po vypalování sudů. Plná, aromatická vína velmi dobře doprovázejí masitá jídla, zejména jehněčí pečeni, bifteky, krůtí maso nebo úpravy jídel s kořenitými omáčkami.

Základní charakteristika jakostního vína
Tmavě granátová barva, někdy s modravým zábleskem. Typickou vůni černého rybízu doprovázejí v závislosti na zralosti hroznů i vína vůně třešní, ostružin, tabáku, cedrového dřeva či marmelády. Víno je mohutné, s velmi dlouho trvajícím dojmem a při vyvinuté láhvové zralosti je hebce sametové. U mladých vín bývá agresivní tříslovitost.

 

Domina
Zápis do Státní odrůdové knihy 2004
Středně raná moštová modrá odrůda. Pochází z křížení Modrý Portugal x Rulandské modré. Byla vyšlechtěna v Ústavu pro šlechtění révy vinné v Geilweilerhofu v Německu.
Víno je výborné kvality, rubínové až tmavočerné barvy, neutrální až jemně aromatické vůně. Je harmonické, typem připomíná odrůdu Modrý Portugal.

Dornfelder
Zápis do Státní odrůdové knihy 2004
Středně raná moštová modrá odrůda. Vznikla křížením Helfensteiner x Heroldrebe (tj. Jakubské x Trolínské) x (Modrý Portugal x Frankovka). Odrůda byla vyšlechtěna ve Zkušebním ústavu pro pěstování révy a ovoce ve Weinsbergu v Německu.
Víno je výborné kvality, tmavočervené barvy, jemně aromatické vůně a chuti. Pro svoji intenzivní barvu je v Německu ceněna jako surovina pro zvyšování barevnosti červených vín i pro zrání v sudech barrique.

Frankovka
Synonymum: Lemberger, Blaufränkisch
(7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Je to pravděpodobně rakouská odrůda, na jejímž vzniku se podílela odrůda Heunisch. Pěstuje se hlavně ve středoevropských vinařských oblastech. Její synonyma: Blaufränkisch, Lemberger, Kékfrankos. U nás se pěstuje jen na Moravě, protože to je odrůda pozdní.
Vína mívají světle i tmavě rubínovou barvu s fialovými záblesky. V mladém víně je travnaté aroma, které se při zrání vína mění na ostružinové vůně. Ve vínech Frankovky je vždy poněkud více kyselin než v ostatních červených vínech a zpočátku jsou i třísloviny tvrdší. Tato skutečnost vede producenty kvalitních vín Frankovky k podstatnějšímu snížení sklizní probírkou hroznů, k prodloužení doby nakvášení rmutu, a tím získání vyššího extraktu. Současně se ponechávají taková vína delší dobu vyzrávat na sudech. Tím se dá docílit při využití jablečno-mléčného kvašení výraznější charakter červeného vína, které nepostrádá na kořenitosti, a přestože je plné, ani na ovocnosti. Vína se dají dobře skladovat a zrají na láhvi pomalu.
V závislosti na vyzrání hroznů je víno Frankovky buď běžným denním vínem ke svačinám a k celé řadě obvyklých jídel všedního dne, nebo jako víno láhvově zralé z dobrých ročníků se výborně hodí k pečeným masům, ke zvěřině, ke kachně i huse, ke guláši, k jídlům z vnitřností, ke kořeněným jídlům zeleninovým, k polentě, ke zrajícím i bílým sýrům, k těstovinám v kořenité úpravě, k některým typům pizzy.

Základní charakteristika jakostního vína
Tmavě rubínová barva. V mládí překrývá chuť tvrdých kyselin ostatní látky. Po zmírnění tvrdých tónů mladosti se objevuje příjemná kořenitost spojená s ovocností a vyzrálým projevem extraktivního vína typického pro severní vinařské oblasti, které se v nejlepších ročnících vyznačuje hebkostí.

Laurot
Zápis do Státní odrůdové knihy 2004
Středně raná až pozdní moštová modrá odrůda pocházející z křížení (Merlot x Seibel 1366) x (Frankovka x Svatovavřinecké). Odrůda byla vyšlechtěna ve Vědeckovýrobním sdružení Resistant Velké Bílovice, šlechtiteli jsou doc. Ing. Miloš Michlovský, CSc., prof. Ing. Vilém Kraus, CSc., Lubomír Glos, Vlastimil Peřina a Ing. František Mádl. Pyl byl získán z výzkumného ústavu v Kišiněvu v Moldávii, vlastní křížení a selekce byly provedeny v Lednici na Moravě, Břeclavi a Perné.
Odrůda poskytuje vína vysoké kvality vyznačující se aromatickou vůní a harmonickou chutí typu Svatovavřineckého s výraznou kyselinou, kterou je nutno v některých ročnících odbourat. Při zrání se víno rychle sametově zaplňuje.

Merlot
Zápis do Státní odrůdové knihy 2001
Původní francouzská odrůda geneticky blízká Cabernet Franc. Odrůda se v posledních desetiletích rozšířila rychle ale po celém světě a vína si získala značnou oblibu. Jméno je odvozeno od francouzského názvu ptáka kosa (Merle), který s oblibou ozobává malé bobule z velkých hroznů Merlotu, neboť se zabarvují domodra dříve než u ostatních odrůd v Bordeaux pěstovaných. Vína Merlotu jsou výborným partnerem do směsí s odrůdou Cabernet Sauvignon, protože jsou plná, a svou měkkostí mírní agresivní třísloviny Cabernetu a urychlují jeho zrání. Dříve se na Merlot pohlíželo jako na odrůdu druhořadou, ale postupně stoupnul respekt k jeho vínům, když se Merlot rozšířil na velké plochy v Itálii, Kalifornii, Chile i ve východní Evropě a získal si oblibu tisíců milovníků svých hebkých a velmi dobře pitelných červených vín, která jsou mnohým lidem přístupnější pro svoji dobrou stravitelnost. V Maďarsku se můžeme setkat s Merlotem pod jménem Médoc noir.
 Víno Merlotu mívá rubínovou až granátovou barvu, jejíž odstín záleží na velikosti sklizně, a protože to je odrůda plodná, objevují se na trhu i vína světle rubínová s travnatou vůní a nahořklou dochutí. Ale Merlot od dobrých výrobců mívá tmavě granátovou barvu, jemnou vůni přezrálého černého rybízu ve směsi s vůní černých třešní, švestek a fíků, po delším ležení na láhvi se objevují tóny tabáku, lanýžů, kávy nebo čokolády. Chuť vín se vyznačuje nízkým obsahem kyselin, plností, hebkostí a vláčností. Víno se velmi lehko a příjemně pije. Kvůli snadné pitelnosti a vláčnosti jsou vína Merlotu velmi oblíbena u konzumentů, kteří by se tříslovitých červených vín nenapili pro složitost vjemu takových výrazných vín. Obliba Merlotu zvláště rychle stoupla v USA u širokých vrstev obyvatelstva. Merlot zraje poměrně rychle na láhvi a jen prvotřídní výrobci dovedou svá vína Merlotu zformovat tak, aby vydržela více let. Mnohde se užívají vína Merlotu na změkčení vín i jiných odrůd než Cabernetů.
Vína Merlotu se dají pít samotná bez doprovodu jídel. Nabízejí se k různým jemným paštikám, k srnčímu nebo jelenímu ragú, k telecím ledvinkám, k hříběcímu masu, k pokrmům s výraznou chutí rajčat nebo nastrouhaných tvrdých sýrů, k pokrmům z pernaté zvěře, k ementálu.

Základní charakteristika jakostního vína
Tmavě rubínová až granátová barva. Pro odrůdu typická a pro většinu konzumentů velmi přitažlivá nasládlá vůně černých třešní či kompotu z nich je při zrání doplňována vůní švestek, fíků a při láhvové zralosti vůní tabáku, kávy a lanýžů. Víno vyniká hebkou vláčností a velmi příjemným dojmem plnosti i dlouhého odchodu.

Modrý Portugal
Synonymum: Blauer Portigieser, Portugieser Blau
(3,9 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Traduje se, že roku 1772 povolal hrabě de Fries na svůj zámek v Bad Vöslau u Vídně několik vinařů z okolí a předal jim svazky réví odrůdy, které dostal od své obchodní agentury v Oportu v Portugalsku. Odrůda měla takové přednosti, že za několik let byly v okolí obce vysazeny dvě třetiny vinic odrůdou Blauer Portugieser, které se podle obce říkalo též „Vöslauer“. Pěstování se rozšířilo i do sousedního Badenu a postupně do celé monarchie. V Bad Vöslau vzniklo u tamní firmy R. Schlumberger v roce 1848 první šumivé víno z Modrého Portugalu, které si získalo nesmírný ohlas daleko za hranicemi Rakouska.
U nás byl kdysi Modrý Portugal nejrozšířenější modrou odrůdou nejen pro vysokou úrodnost, ale i pro dobrou pitelnost jemného, svěže aromatického vína, které bývalo na venkově doprovodem pracovních svačin i běžných denních jídel. Červená barva vína odpovídá velikosti sklizně, ale vždy je méně intenzivní. Mladé víno má jemnou květinovou vůni, která je nesmírně příjemná a je-li podporována mladistvou harmonií vína, pak svádí k opakovanému doušku.
Vína Modrého Portugalu se pila často k družné zábavě pod víchem, kde se podávaly studené masité pokrmy. Lehká vína této odrůdy se hodí k zahánění žízně při stolování a dají se kombinovat s velkou paletou pokrmů, neboť svou neutralitou výraz jídel nijak neruší. Jsou vhodná ke zrajícím sýrům.

Základní charakteristika jakostního vína
Jemně rubínová barva a mladistvá vůně květin jsou nejtypičtějšími znaky. Víno má méně tříslovin, je lehčí, velmi příjemného projevu, vyniká výbornou pitelností a harmonií.

Neronet
 (0,2 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1991

Tuto barvířku vyšlechtil prof. ing. Vilém Kraus, CSc.
Neronet je středního, na živných půdách bujného růstu, letorosty jsou vzpřímené, hustěji olistěné středně velkými, hlouběji dělenými, tmavozelenými listy, které mění na podzim barvu do krvavě červené.
Víno Neronetu lze získávat dvojím způsobem. Odzrněná drť se nechá několik hodin naležet a pak se vylisuje mošt, který je tmavě červeně zbarven a kvasí se podobně jako bílá vína, netřeba nakvašování rmutu. Takto získané červené víno je velmi jemné, méně tříslovité, neutrální chuti. Vhodné pro přímou spotřebu. Nebo se rmut nakvašuje tak jako u červených vín. Pak se získá velmi intenzivně zbarvené červené víno s vysokým množstvím tříslovin, vhodné ke zvyšování barevnosti i obsahu tříslovin jiných červených vín, jejichž charakter se nenarušuje. Protože je Neronet raně zrající barvířka, dává intenzivně barevné víno i v nepříznivých ročnících, kdy je žádoucí zvyšovat barevnost našich červených vín, aby obstála v konkurenci se zahraničními.

Základní charakteristika jakostního vína
Velmi tmavě červená barva s modravými záblesky. Ve vůni je možné vnímat slabší náznak černého rybízu spolu s višněmi. Víno je středně plné, přináší charakter vín jižnějších vinařských oblastí a má výraznější strukturu tříslovin.

Rubinet
Zápis do Státní odrůdové knihy 2004
Středně raná až pozdní moštová modrá odrůda. Kříženec (Revolta x Alibernet) x André. Odrůda byla vyšlechtěna prof. ing. Vilémem Krausem, CSc. v Lednici na Moravě.
Odrůda poskytuje víno výborné kvality, tmavočervené až modročervené barvy a harmonické chuti. Může se využít jako přídavek k odrůdám s nižší barevností červeného vína a s nižší plností, jako je např. Modrý Portugal nebo Frankovka, v horších ročnících i Cabernet Sauvignon.

Rulandské modré
Synonymum: Pinot Noir
(4 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Podobně jako Chardonnay je i tato burgundská odrůda velmi rozšířena po celém světě. Nese téměř všude původní francouzský název Pinot noir, v Itálii Pinot nero, v Německu Spätburgunder a v Rakousku Blauer Burgunder, Crni burgundac na Balkáně, Kisburgundi v Maďarsku. U nás původně Roučí modré. Francouzský název Pinot je odvozen od slova Pin = šiška, protože jeho malé, bobulemi nahloučené hrozníčky připomínaly šišky jehličnanů.

V genotypu odrůdy jsou zakódovány rodiče samovolně v přírodě vzniklé odrůdy z křížení Mlynářka (Pinot meunier) x Tramín. Pinot dal císař Karel IV. dovézt do Čech z Francie. Traduje se, že první sazenice věnoval nákladníkům hor viničních na Mělníku za pomoc při potírání lapků na řece Labi. Jeden z mělnických měšťanů povolal vinaře i s rodinami z Burgundska, aby zavedli pěstování Pinotu na Mělníku tak, jak se pěstoval v Burgundsku. Na jedné z mělnických vinic byl do kamene opěrné terasy vysekán nápis Chambertin 1348, odkud byla réva dovezena.
Vína odrůdy Pinot noir mají mnoho variant podle světových oblastí, kde se tato odrůda pěstuje, ale i podle toho, jak s nimi vinař zachází. Většinou jsou rubínové barvy s nazlátlým okrajem v místě, kde se povrch vína stýká se stěnou sklenky. Vůně mladých vín připomíná ostružiny, jahody, z dobře vyzrálých hroznů spíše černé třešně. Ve vyzrálých vínech se objevuje vůně kůže, kouř hořícího dřeva, vůně tlejícího listí, sušených švestek, povidel. Chuť dobře vyškolených vín je velmi přitažlivá pro nízký obsah kyselin, velmi jemné třísloviny, hebkost klouzání po jazyku, ohromující plnost, která se zráním zvyšuje. Vína se velmi dobře hodí pro dlouhodobé skladování.
Z odrůdy Pinot noir se ale nedělají jen červená vína. V některých oblastech jsou oblíbena vína růžová buď jen z Pinot noir nebo ve směsi s Rulandským šedým (Badisch Rotgold). Slupka bobulí obsahuje málo červeného barviva, a proto se lisováním celých hroznů snadno docílí bezbarvé klarety, které jsou součástí základu směsi vín pro výrobu šumivých vín Champagne. Základ obsahuje obvykle vína ze dvou až tří ročníků odrůd Chardonnay, která dodávají směsi jemnost a delikátnost, Pinot noir, který vytváří mohutnost a bohatost dojmu, a víno odrůdy Pinot meunier (Mlynářka), které podporuje rychlejší stárnutí směsi, dráždí chuťové bradavky ušlechtilou kyselinou a Pinot noir obohacuje konečný dojem.
Červená vína Pinot noir se podávají v širokých „břichatých“ pohárech a platí pro ně pravidlo, čím starší víno, tím objemnější pohár, který se plní jen do pětiny až čtvrtiny celkového objemu, aby se široká hladina vína mohla dobře provzdušit. Taková vína lze podávat bez pokrmů, k tichému obdivu jejich vůní a stavby a k meditování s přáteli. Při stolování se předkládají k pečeným masům, k pernaté zvěři, k nadívané drůbeži a doporučují se k pokrmům z hub a k mnoha druhům sýrů.

Základní charakteristika jakostního vína
Bledě rubínová až cihlově červená barva se zlatavým okrajem kolem stěn poháru. Aromatické látky jsou v mládí nejpodobnější vůním jahod, ostružin, červených třešní a později se projevují jako švestková povidla, kůže, kouř či tlející listí. Kyseliny jsou jemné, stejně tak i méně zastoupené třísloviny.

Svatovavřinecké
Synonymum: Saint Laurent
(9 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Ve Francii se nazývá Saint Laurent, v Rakousku Sankt Laurent, dnes se nejvíce pěstuje u nás. Genetické analýzy ukazují, že odrůda je příbuzná s odrůdami burgundskými. Odrůda se nejvíce rozšířila se zavedením vysokého vedení révy v Rakousku a u nás, protože byla pro tento způsob pěstování dobře přizpůsobena.
Víno Svatovavřineckého je u nás oblíbeno pro tmavě červenou barvu, výraznou višňovou a někdy až černorybízovou vůni, výrazný odrůdový charakter a zajímavě strukturované třísloviny. Někdy bývají mladá vína zatížena příliš vysokým obsahem kyselin. Vína se velmi dobře hodí k tomu, aby doprovázela tmavá masa a sýry s intenzivní chutí.

Základní charakteristika jakostního vína
Tmavě granátová barva s fialovými odstíny. Hrubší výraz tříslovin i kyselin doprovázejí vůně višní a někdy i černého rybízu. Víno je středně plné až plné, v době láhvové zralosti se jeho agresivnější charakter mění v říznou a nakonec sametovou plnost.

Zweigeltrebe
(4,7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1980

Odrůdu vyšlechtil ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu v Rakousku dr. F. Zweigelt v roce 1922 a o její rozšíření se zasloužil po druhé světové válce dr. Lenz Moser. V současnosti je v Rakousku nejrozšířenější modrou odrůdou a plochy se stále zvětšují.
Pochází z křížení (Svatovavřinecké x Frankovka) a je Frankovce podobná.

Vína jsou tmavě granátové barvy s fialovým zábleskem a mají aroma ovocně-kořenité, mnohdy připomínající bobulové ovoce. Jejich chuťové vlastnosti jsou silně závislé na velikosti sklizně hroznů připadající na jeden keř. Při omezených sklizních jsou vína barevná, plná, po vyzrání jemná a hebká, ale nepostrádají při tom dostatečné zastoupení tříslovin a určitou říznou pevnost. Doprovázejí proto bez problémů nejrůznější masité pokrmy i vydatné sýry.

Základní charakteristika jakostního vína
Granátová barva a ovocně kořenitá chuť nepostrádají vůně višní i jiného bobulového ovoce. Vína jsou rozdílné plnosti. Při usměrněné sklizni je plnost výraznější a třísloviny komplexnější, takže se dá docílit jemné a harmonické víno.

BÍLÁ VÍNA

Aurelius
 (0,25 % plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1983

Odrůda vzniklá prací ing. J. Veverky a ing. F. Zatloukala ve Šlechtitelské stanici vinařské v Perné křížením (Neuburské x Ryzlink rýnský).
Při pečlivém ošetřování proti působení plísně šedé lze pravidelně docilovat vína s přívlastkem pozdní sběr nebo výběr hroznů. Kvalitní, plné víno má charakter vín Ryzlinku rýnského s intenzivnějšími aromatickými látkami širšího spektra, což vytváří určitou kořenitost, ale snižuje svižnost a eleganci vlastní vínům Ryzlinku rýnského.

Základní charakteristika jakostního vína
Zelenožlutá barva, vůně podobná Ryzlinku rýnskému, ale intenzivnější, kdoulově-lipová, víno až mohutné, harmonické, mírně kořenité.

Auxerrois
Zápis do Státní odrůdové knihy 2004
Bílá moštová středně pozdní odrůda z rodiny burgundských odrůd byla vyšlechtěna ve Francii z odrůdy Heunisch.
Víno má zajímavé aromatické látky a jemné třísloviny.

Chardonnay
(4 % plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1987

Odrůda pochází z Burgundska a pravděpodobně vznikla samovolným křížením (Pinot noir x Heunisch), jak bylo zjištěno genovou analýzou.
Původně se předpokládalo, že to je mutace Rulandského bílého (Pinot blanc), a proto se ve Francii označovala jako Pinot Chardonnay nebo Gamay blanc. V rakouském Štýrsku jako Morillon a v Německu a Alsasku jako Weißer Clevner. U nás se od nepaměti pěstovala ve smíšených výsadbách s Rulandským bílým. V současné době patří mezi módní bílé odrůdy a poskytuje nepochybně spolu se Sauvignonem a Ryzlinkem rýnským nejkvalitnější bílá vína na světě. Chardonnay je rozšířenou odrůdou po celé západní i východní Evropě.
Výraz vína se mění podle klimatických a půdních podmínek. V chladnějších klimazónách bývají sice vína plná, ale úzká a často mívají ocelovou kyselinu, na těžkých půdách minerální charakter a někdy zelené tóny ve vůni. K optimální zralosti takových vín dochází až po 8–10 létech. V chladnějších podmínkách je důležité volit jen ty nejlepší polohy, snížit sklizně, sklízet v pozdních termínech a volit vhodné klony. Takový typ vína bývá často využíván pro výrobu šumivých vín. Při usměrněné sklizni voní pak Chardonnay po zelených jablkách a při stárnutí přicházejí vůně akátů a hrušek, citronů a grapefruitů, medu a nakonec lískových oříšků. Při vinifikaci v barrique vystupuje aroma toustování.
Chardonnay z teplých klimazón mívá tropický charakter s vůní manga, smetany, banánů, ananasů, žlutého melounu a někdy medu i karamelu, případně toustování barrique. Taková vína stárnou rychleji a optimum jejich zralosti bývá dosaženo ve 3.–5. roce.
Pro kvalitu vín odrůdy Chardonnay je důležité, aby se vždy zpracovávaly hrozny dobře vyzrálé na suché víno s vyšším obsahem alkoholu. Zbytkový cukr víno nepříjemně rozšiřuje. Víno se hodí pro slavnostní příležitosti k pokrmům s bílým masem, ke smetanovým omáčkám, k paštikám a k plodům moře.

Základní charakteristika jakostního vína
Zelenožlutá až nazlátlá barva, z chladnějších klimazón bývá vůně po zelených jablkách s příměsí akátu, ve vyzrálejším víně je cítit med a lískové oříšky, v chuti minerální křemenný charakter vína. Z teplých klimazón mango, smetanu, banán, ananas, žlutý meloun. Víno je vždy velmi plné, někdy v mládí s výraznějšími kyselinami.

Děvín
Zápis do Státní odrůdové knihy 1998
Odrůdu vyšlechtili v KVÚVV Bratislava křížením odrůd (Tramín červený x Veltlínské červenobílé) ing. D. Pospíšilová, CSc. a ing. O. Korpas, CSc.
Obsah cukrů bývá vyšší a rychle se zvyšuje ke konci zrání. Proto je možné docilovat vína s přívlastkem vyšších stupňů. Jejich kvalita vynikne hlavně v dobrých polohách, kde bývají extraktivní, aromatická a harmonická. Při větší sklizni a nižším stupni vyzrálosti hroznů bývá odchod vína tupý a nahořklý.

Hibernal
Zápis do Státní odrůdové knihy 2004
Bílá moštová odrůda byla vyšlechtěna ve Výzkumném ústavu v Geisenheimu v Německu profesorem Dr. Helmutem Beckerem. Pochází z mezidruhového křížení: Seibel 7053 x Ryzlink rýnský, klon 239 Gm F-2.
Víno je extraktivní, s jemnou vůní, vysoce kvalitní, s kyselinou typu Ryzlinku rýnského. Odrůda je vhodná do všech typů půd. (V těžkých půdách v některých letech při přezrání se mohou vyskytnout ve víně nepříjemné bezinkové tóny.)

Irsai Oliver
 (0,4 % plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1975

Raně zrající moštová i stolní odrůda s muškátovou vůní bobulí i vína. Vyšlechtil ji Kocis Pál v Maďarsku v Kecskemétu.
Víno se prozradí muškátově-kořenitou vůní a nízkým obsahem kyselin. Velmi často se využívá do směsí s víny kyselejšími, nejvhodnější je směs s Ryzlinkem vlašským. Často nalézá uplatnění při výrobě burčáků. Jako čisté odrůdové víno rychle stárne.

Základní charakteristika jakostního vína
Světle žlutá barva, muškátová vůně, jemná kořenitost chuti, nižší až nízký obsah kyselin, někdy náznak hořčinky, víno méně plné; krátké.

Kerner
 (0,14 % plochy vinic ČR)
Zápis do Státní odrůdové knihy 2001

Odrůda byla vyšlechtěna ve Státním výukovém a výzkumném ústavu ve Weinsbergu ve Württembersku v Německu A. Heroldem v roce 1929 křížením odrůd Trolínské x Ryzlink rýnský. V roce 1969 byl Kerner klasifikován do všech německých vinařských oblastí a byla mu udělena ochranná autorská práva. Odrůda je pojmenována po A. Kernerovi, lékaři a básníku z Weinsbergu, který svým pacientům doporučoval sklenku vína jako nejlepší přírodní léčebný prostředek.
Víno je zelenožluté až slámově žluté, má svěží aromatické látky, které připomínají koncentrovanější vůni Ryzlinku rýnského, případně i s muškátovými tóny. Tělo vína je plné a při reduktivní technologii se dociluje svěží až řízný typ plného, elegantního a pro běžného konzumenta přitažlivého vína. Jeho předností je dobrá jakost vína i v horších ročnících. Do příliš suchých podmínek se nehodí. Jeho vína tam bývají široká a hořknou, tak jako při oxidativním školení. Ze všech novošlechtění jsou vína Kerneru nejpodobnější Ryzlinku rýnskému, a tak jako u něj lze docilovat vysokou jakost výběrů i bobulových výběrů.
Víno se výborně hodí k různým předkrmům, včetně plodů moře, ke grilovanému telecímu masu, k rybám i uzeným, ke chřestu a k mnoha druhům sýrů, zvláště k roztíratelným. Mladá vína je vhodné podávat v pohárech pro mladá vína při teplotě 7–8 °C a vína zralá při teplotě 9–10 °C. Jen vysoce vyzrálá vína přívlastková při teplotě 10–11 °C. Technologicky správně zvládnutá vína jsou ozdobou slavnostních tabulí podobně jako vína Ryzlinku rýnského.

Základní charakteristika jakostního vína
Zelenožlutá až slámově žlutá barva, intenzivní ryzlinková vůně s podstatně vyšší kořenitostí a s tóny tmavého medu. Víno velmi plné, s mohutným nástupem a dlouhou perzistencí, někdy s nahořklým závěrem.

Lena
Zápis do Státní odrůdové knihy 2001
Vznikla ve Šlechtitelské stanici vinařské v Perné prací šlechtitelů ing. F. Zatloukala a ing. L. Michlovského z křížení Lipovina x Irsai Oliver. Růst je bujnější, olistění letorostů řídké, list malý, pětiúhelníkový. Hrozen středně velký, volný, bobule kulatá, zelenožlutá, středně velká, muškátové chuti. Hrozny zrají v první polovině září a jsou vhodné i na přímý konzum.
Víno je lehké, s harmonickým poměrem kyselin a s velmi příjemným aromatem.
Základní charakteristika jakostního vína
Světle žlutá barva, vůně podobná Irsai Oliver, ale obohacená karamelovým odstínem. Víno lehké, krátké.

Malverina
Zápis do Státní odrůdové knihy 2001
Byla vyšlechtěna skupinou šlechtitelů Resistantu, dnes Vinselektu, v genobankách v Lednici, Břeclavi a Perné složitým křížením mezi odrůdami Veltlínské červené rané, Merlot a dalšími interspecifickými kultivary. Tím bylo dosaženo zvýšené odolnosti proti houbovým chorobám, a tudíž vhodnosti pro ekologické vinohradnictví s omezeným použitím chemikálií na ochranu révy.
Víno je podle velikosti sklizně středně plné až plné, obsah kyselin je středně vysoký. V mladých, reduktivně školených vínech vynikají primární tóny aromatických látek. Při stárnutí se víno poměrně rychle zaplňuje a nastupuje typický skořicový buket. Ve starších vínech z dobrých ročníků se objevuje chlebovina. Víno je zvláště vhodné do různých cuvée, která zaplňuje.

Základní charakteristika jakostního vína
Slámově žlutá barva, vůně kořenitá s výraznějším odstínem skořice, případně lékořice. Středně plné víno podbízivé chuti.

Müller Thurgau
Synonymum: Rivaner
(11,2 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Odrůda má ve Švýcarsku název Riesling x Silvaner podle domněle provedeného křížení mezi těmito odrůdami, které uskutečnil prof. Herrmann Müller, původem ze švýcarského kantonu Thurgau, v roce 1882 ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu v Německu, kde tehdy vyučoval botaniku. I další synonymum Rivaner, pocházející ze Slovinska, se opírá o domnělé křížení. V současné době dokázal dr. F. Regner z Vinařské školy v Klosterneuburgu pomocí genové analýzy, že se ve skutečnosti jedná o křížení Ryzlink rýnský x Madlenka královská. Odrůda se rozšířila po všech severnějších vinařských oblastech Evropy i do zámoří.
Vysokou jakost vína poskytuje jen při sklizni úměrné stanovištním podmínkám. Z vysokých sklizní, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Vcelku se dá konstatovat, že za optimálních podmínek je víno světlé barvy se zelenožlutým odstínem. Ve vůni se ozývají tóny muškátu spolu s dalšími ovocnými odstíny v závislosti na výšce sklizně, na počasí daného ročníku a na reduktivnosti školení vína. Mohou to být vůně nezrale travnaté, citronově muškátové, angreštové či černorybízové. Správně zvládnutou technologií by se mělo vytvořit víno blízké všeobecné představě v tom smyslu, že se jedná o víno, které je nejlépe pít jako mladé, svěží, pobízející ke konzumu na základě nižšího obsahu alkoholu, dostatečně výrazného, ale ostatním látkám přiměřeného obsahu kyselin, s užšími tóny muškátově ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem šťavnatosti a pobízí k dalšímu doušku.

Základní charakteristika jakostního vína
Zelenožlutá barva, muškátově ovocná vůně s tóny grepu či broskve. Středně plné, harmonické a příjemně pitelné víno, nenáročného a svěžího charakteru.

Muškát moravský
Synonymum: MOPR
(1,8 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1987

Vzhledem k tomu, že pro naše vinařské oblasti nebyla žádná dostatečně vhodná odrůda s muškátovým aroma ve víně, pokusil se ing. V. Křivánek ve Šlechtitelské stanici v Polešovicích zaplnit tuto mezeru křížením odrůd Muškát Ottonel x Prachttraube a jeho záměr se podařil. Muškát moravský se brzy stal nejrozšířenějším novošlechtěním u nás.
Zpracování hroznů na kvalitní víno s muškátovou vůní je náročné na umění vinaře jak ve vinici, tak ve sklepě. Jedině vína dostatečně reduktivní povahy a s příjemným obsahem kyselin mají šanci na přízeň konzumenta. Při nevhodných manipulacích jsou tenká, plochá, s nepříjemnými tóny mléčné kyseliny.

Základní charakteristika jakostního vína
Zelenožlutá barva, květinově muškátová vůně, lehký charakter vína, s příjemnou harmonií, pokud je ve víně dostatek kyselin.

Muškát Ottonel
Synonymum: Muscat Ottonel
(0,3 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1952

Odrůda francouzského původu, kterou vypěstoval ze semene Robert Moreau v Angers a je pravděpodobným křížencem odrůd Chrupka bílá a Muškát žlutý. Je středního až slabšího růstu. Hodí se jen do živných půd s nízkým obsahem vápna, neboť vápno nesnáší. V suchých půdách roste příliš slabě. Mrazuodolnost je dobrá, ale je náchylný na sprchávání květenství, k němuž dochází při nepříznivém počasí nebo vlivem použití měďnatých preparátů na ochranu proti plísni révové.
Nesnadné pěstování a nejisté výnosy zatlačily tuto odrůdu do pozadí, přestože dává velmi jemná muškátová vína a hlavně velmi příjemný tón muškátové vůně a chuti. Vína mohou být plná a harmonická, pokud mají příznivý obsah kyselin a jsou reduktivně vyškolena. Ale často se setkáváme s víny přívlastkovými z přezrálých hroznů, která postrádají úměrné množství kyselin, jsou široká, mrtvá, s vyššími barevnými odstíny a s hořkým odchodem. K dosažení vysoké jakosti vína musí mít producent dostatečné technologické zkušenosti s touto odrůdou. Podle zkušeností z Rumunska (Murfatlar) nebo z Rakouska (Burgenland) je možné vytvořit z přezrálých hroznů této odrůdy vynikající přírodní dezertní vína.
Základní charakteristika jakostního vína
Světle žlutá barva, velmi jemná a čistá muškátová vůně, středně plná a velmi harmonická chuť, někdy s nižším obsahem kyselin, kratší dojem.

Neuburské
Synonymum: Neuburger
(2,3 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Pochází z Rakouska, kde se pěstuje pod názvem Neuburger a o jeho vzniku se vypráví, že réví této odrůdy bylo v šedesátých létech 19. století vyplaveno Dunajem na břeh u Oberarnsdorfu v oblasti Wachau. Réví nalezli vinaři Ch. Ferstl a F. Marchendl a vysadili v obci Arnsdorf do svých vinic a v roce 1872 vyrobili z první sklizně překvapivě dobré víno. Podle současných poznatků genové analýzy se jedná o nahodilého křížence mezi odrůdami Veltlínské červené a Sylvánské zelené.
Neuburské bývalo na Moravě více rozšířeno a do značné míry potlačilo dříve nejvíce rozšířené Sylvánské zelené. Hlavní příčinou jeho rozšiřování byla vhodnost do sušších, prudce svahovitých poloh. Je náchylnější na sprchávání květenství, ale tomu se dá zabránit štěpováním na slaběji rostoucí podnože a snížením dávek dusíkatých hnojiv.
Vína Neuburského mají žlutou a u vyšších predikátů zlatožlutou barvu. Mladé Neuburské má jemné aroma připomínající ořechy a kvalita mladého vína bývá průměrná. Vyšší a zajímavější kvality se dosahuje ležením vína na láhvi. Víno se ležením zaplňuje a přibývá buketních látek červeného ovoce, zvyšuje se viskozita vína a vzrůstá sametový dojem v ústech. Dochuť vína je harmonická, neutrální a dlouhá. Z průměrného mladého vína se stává často přitažlivé, láhvově zralé víno neutrálního typu, které výborně doprovází jídla s hustými omáčkami, pečenou drůbež nebo drůbeží paštiky.

Základní charakteristika jakostního vína
Světle zlatožlutá barva, v mladém víně jsou vůně ořechů a ve zrajícím přecházejí do vůní červeného ovoce. Stoupá viskozita vína a objevují se vůně smetany. Středně plné až plné víno hebkého charakteru.

Pálava
(0,6 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1977

Odrůda byla vyšlechtěna ing. J. Veverkou ve Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích a později v Perné křížením odrůd Tramín červený x Müller Thurgau.
Charakter vína je podobný vínům Tramínu, ale kořenitá plnost bývá nižší. Aromatické látky typu Tramínu jsou obohaceny o vanilkové tóny. Vzhledem k poněkud vyššímu obsahu kyselin než má Tramín, mívají vína Pálavy jemnější harmonii a jsou pro mnohé konzumenty přitažlivější.

Základní charakteristika jakostního vína
Zlatožlutá barva, tramínová vůně po růžích je doplněna vůní vanilky. Víno plné, s nižším obsahem kyselin, vláčné a s dlouho trvajícím odchodem.

Rulandské bílé
Synonymum: Pinot blanc
(5 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941
Název Rulandské je anachronismus, který vznikl nepochopením a z neznalosti ampelografických realit v roce 1993, kdy bylo Burgundské bílé přejmenováno na Rulandské bílé. Ve skutečnosti se jedná o francouzskou odrůdu Pinot blanc, pocházející z Burgundska, která nese ve většině vinařských oblastí svůj původní název nebo jemu podobný jako v Itálii Pinot bianco. Jen v Německu a Rakousku to je Weißer Burgunder a v Maďarsku Fehér burgundi. Původní český název je Roučí bílé. Odrůda vznikla jako pupenová mutace z odrůdy Pinot noir, která má modré hrozny.
Na půdním složení a vinařské oblasti závisí celkový projev vína. Ale na celém světě patří vína odrůdy Pinot blanc mezi klasická bílá vína. K tomu, aby byly splněny předpoklady pro takové ocenění, nesmějí být výnosy příliš vysoké a vyzrálost hroznů alespoň kolem kvality pozdního sběru. Při nadměrném výnosu a nedozrálých hroznech jsou vína hrubá, tvrdá, prázdná a žádným ležením se nezlepší. Při odpovídajících podmínkách jsou vína elegantní, harmonická, plná a bohatá extraktivními látkami. Přitom nikdy nepůsobí těžkopádně. Jejich kyselina je zralá, což zvyšuje přitažlivost a při řízeném kvašení se v nich zachovají i jemné květinové vůně. Ležením se taková vína ještě více zaplňují a získávají na viskozitě, jejich barevné tóny se zvýrazní a původní svěží aroma se mění na vůni hrušek, červeného ovoce nebo i lískových oříšků. Pinot blanc je vhodný pro tvorbu výběrů a bobulových i botrytických výběrů. Ale je to současně výborná surovina pro šumivá vína.

Základní charakteristika jakostního vína
Zelenožlutá barva, jemná květinová vůně, ve zralém víně se objevuje vůně hrušek, chlebové kůrky i lískových oříšků. Víno je plné, elegantní, nepostrádá nikdy kyseliny a má dlouhý odchod.

Rulandské šedé
Synonymum: Pinot gris
(3,7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Původní francouzský název Pinot gris, v Itálii Pinot grigio, v Německu Ruländer podle obchodníka vínem J. S. Rulanda, který rozšiřoval odrůdu ve Falci. Někdy se v Německu setkáváme s označením suchých vín jako Grauburgunder a vín se zbytkem cukru jako Ruländer. V Maďarsku Szürkebarát (šedý mnich) podle mnichů cisterciáků, kteří na přání císaře Karla IV. vysadili odrůdu u Balatonu. Tokayer v Alsasku. Původní český název Roučí šedé.
 Pinot gris je odrůda, od jejíchž vín se očekává plnost, hebkost, vysoký extrakt, pomerančové tóny ve vůni spojené s dojmy medovosti. K dosažení typičnosti je nutná vyzrálost alespoň na stupeň pozdního sběru a výše. Pak se objevuje ve vínech i vyšší obsah alkoholu a glycerolu, čímž se do jisté míry imituje sladký vjem, který spolu se skutečným zbytkem cukru vyrovnává převahu alkoholu nad kyselinami, jejichž obsah je nutné při vinifikaci bedlivě hlídat, podobně jako barevný tón vín, který může při nedostatečně rychlém zpracování šedomodrých hroznů vystřelit až do růžova.
Výběry a bobulové výběry lze při dostatečném obsahu kyselin zařadit mezi bílá vína nejvyšší jakosti za předpokladu dostatečně vysokého extraktu. Naproti tomu přišli Italové s myšlenkou dobýt některé evropské trhy lehkým, svěžím a jemně aromatickým Pinot grigio z vysokých sklizní v oblasti Veneto a uspěli excelentně zejména v Německu u mladých lidí. Pinot gris se v menší míře rozšířil i do zámoří, odkud přicházejí jeho vína ovocných vůní po jablkách, hruškách, mangu, květinách a dokonce i po kozím pysku.

Základní charakteristika jakostního vína
Zlatožlutá barva, medově nasládlá vůně s jemným pomerančem. Velmi plné víno, obvykle s vyšším obsahem glycerolu i alkoholu, harmonické, vláčné s utlumeným působením kyselin a s dlouho trvající dochutí.

Ryzlink rýnský
Synonymum: Rheinriesling, Riesling
(7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Pěstování Ryzlinku rýnského se dá doložit v Německu od roku 1435. Odrůda však nebyla příliš oblíbena a pěstovala se jen ve směsi s jinými odrůdami, kdy nemohly vyniknout její jedinečné vlastnosti hlavně proto, že hrozny této pozdní odrůdy bývaly sklízeny spolu s ostatními příliš brzy. Teprve v 18. století se poznala vysoká hodnota této odrůdy a přišlo se na to náhodně, když v roce 1775 přivezl kurýr do benediktinského kláštera v Johannisbergu v Porýní s velkým zpožděním povolení ke sběru hroznů od převora benediktinského řádu, který sídlil ve Fuldě. Mniši v Porýní čekali trpělivě na povolení, přestože již velká část hroznů byla napadena ušlechtilou plísní. Při sklizni zpracovali zdravé hrozny odděleně od hroznů nahnilých. Jaké bylo jejich překvapení, když z hroznů napadených ušlechtilou plísní byl ten nejlepší Ryzlink, jaký do té doby nikdo ještě nepil.
Současné genetické studie ukazují, že Ryzlink rýnský je pravděpodobně nahodilým křížencem mezi odrůdou Heunisch a semenáčem Tramínu. Dnes se Ryzlink rýnský pěstuje po celém světě a je zařazován mezi nejkvalitnější odrůdy pro bílá vína. Nejvíce jsou ceněny vyšší stupně vín predikátních.

Jeho synonyma: Rheinriesling nebo jen Riesling v Německu, Petit Riesling ve Francii, Rajnaj Rizling v Maďarsku, Graševina v Chorvatsku, White Riesling v USA, u nás kdysi Starosvětské.
Vína Ryzlinku rýnského mají zelenožlutou barvu a s přibývající zralostí se objevují zlatavé odstíny, u bobulových výběrů až jantarové.
Jeho vína vynikají širokou škálou vůní podle půdního typu a ročníku. Vůně mohou být ovocné – broskev, nezralé jablko, citronová kůra, kdoule a u měkčích vín i meruňka, ananas. Mohou být i kořenité, minerální, zemité i kouřové. Při zrání vína se objevuje med, marcipán, mandle a hrozinky. Z příliš horkých lokalit může zavánět petrolejem a kerosinem, to když je většina bobulí sluncem opálena do hnědava.
V chuti ryzlinkových vín hraje velkou úlohu kyselina a její zralost. Od ocelové kyseliny v nezralých ročnících, přes příjemně říznou až po svěže zralou, která je nezbytnou součástí velkých vín výborných ročníků a současně oporou tvorby buketu a chuťových látek láhvové zralosti. Nejtypičtěji se „ryzlinkový fenomén“ projevuje ve zralých, suchých, kabinetních vínech. Ve vyšších stupních predikátních vín je postupně onen fenomén překrýván narůstajícím tělem vína, případně tóny zralosti vyprodukovanými ušlechtilou plísní. Taková vína jsou jistě neméně zajímavá a přinášejí jiný druh požitku. Kabinetní vína jsou jedinečným doprovodem ke studeným předkrmům, pozdní sběry k pstruhům i jiným rybám v různých úpravách, sladké výběry k desertům. Jakostní vína Ryzlinku rýnského jsou vhodná k lehčím úpravám drůbeže.

Základní charakteristika jakostního vína
Žlutozelená barva, velmi decentní a éterická vůně s náznakem lipového květu, případně broskví, meruněk, ananasu a při vyzrávání kdoulí. Minerální plnost přechází do pepřnaté kořenitosti láhvově zralého vína, které se vyznačuje elegancí díky zvýrazněné souhře mezi kyselinami a extraktivními látkami.

Ryzlink vlašský
Synonymum: Welschriesling
(8,5 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Původ je zatím neznámý a k Ryzlinku rýnskému nemá žádný příbuzenský vztah. Je nejvíce rozšířen v jihovýchodní Evropě, v severní Itálii, Maďarsku, Slovensku, Rakousku a u nás. V Rakousku je nazýván Welschriesling, Olaszrizling v Maďarsku, Laški rizling a Rizling italijanski na Balkáně, Riesling italico v Itálii.
Vína se vyznačují vyšším obsahem kyselin, které mohou být až ocelové, při lepší vyzrálosti hroznů a nižší sklizni jsou svěže pikantní a ve vyšších stupních přívlastkových vín působí příjemným zralým dojmem, tvoříce harmonii se zbytkovým cukrem. Vína Ryzlinku vlašského zachycují celou kvalitativní škálu bílých vín počínaje lehkými a prostými, tvrdými víny stolními ke svačinám s uzeninou, která přinášejí osvěžení při namáhavé manuální práci; přes svěží vína jakostní, z nichž zavoní rybíz či angrešt a na vápenité půdě kytice lučního kvítí; až po delikátní, medově vyzrálá vína výběrů s příchutí hrozinek, podbarvená citronovými tóny jemné botrytidy.
Ryzlink vlašský dával vždy vítanou surovinu pro šumivá vína a je stále důležitou složkou všemožných vín známkových, v nichž tvoří páteř směsi, která by se bez jeho přítomnosti mohla zbortit do měkce se rozplývající unylosti.

Základní charakteristika jakostního vína
Žlutozelená barva, u mladých vín převažují ovocné tóny rybízu, případně angreštu, později se objevují vůně lučního kvítí, které se pojí s pikantní kyselinou, střední plností, svěžestí a velmi dobrou pitelností. Z méně vyzrálých hroznů bývá kyselina až ocelově tvrdá.

Sauvignon
Synonymum: Sauvignon blanc
(5 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1952

Pravděpodobně pochází z francouzského regionu Bordeaux nebo z oblastí na Loiře. Nové genetické poznatky ukazují na to, že vznikl asi ze samovolného křížení mezi odrůdami Chenin blanc x Tramín. Francouzský název je Sauvignon blanc nebo Sauvignon jaune a je nutné ho dobře odlišovat od méněcenné odrůdy s velkým hroznem Sauvignon vert čili Sauvignonasse. Tu a tam se ještě vyskytuje mutace šedá Sauvignon gris s vyšší cukernatostí a s méně pronikavým aromatem a mutace růžová Sauvignon rosé, která je méně zajímavá. Německé synonymum je Muskat-Sylvaner a někdy v Rakousku užívané Feigentraube, které se kdysi užívalo i u nás – Fíkový hrozen. Pod tímto pojmenováním ho k nám pravděpodobně zanesli Habáni.
Když byl francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553–1610) kojencem, tišil pláč dítěte jeho dědeček tím, že mu potíral rty rozetřeným česnekem a máčel mu je vínem Sauvignonu. V dospělosti se stal král velkým vyznavačem francouzských vín, jmenovitě Sauvignonu.
V závislosti na ročníku, na stanovišti, na době sběru a na technologii tvorby vína se vyvíjejí různé typy vína. V méně příznivých ročnících, v severnějších oblastech a při vyšší vlhkosti vznikají travnaté, kopřivové, paprikové tóny ve vůni i chuti. Při vyšším slunečním svitu a lepší vyzrálosti hroznů se začínají objevovat ovocné tóny. Napřed černorybízové, angreštové, kiwi se zábleskem citronu, pak u měkčích a kulatějších vín broskve, nektarinky a meloun. U sladkých výběrů meruňka, pomeranče, ananas i marcipán. Ze zámoří tropické ovoce.
Z vyšších sklizní a horších ročníků mohou být vína Sauvignonu lehká a tvrdá, ale většinou se setkáváme s víny plnými, často i s minerální příchutí, hlavně na půdách křemičitých (Sancerre) nebo s víny tělnatějšími na půdách hlinitých či s filigránskou stavbou a bohatou hrou vůní z půd vápenitých. Intenzita aromatických látek, kterou vnímáme v mladých vínech současně se svěžestí mladého vína, je pro mnohé milovníky Sauvignonu velmi svůdná. Zráním Sauvignonu na láhvi se většinou ony mladistvé tóny ztrácejí a ve víně se rozvíjí hlavně láhvová zralost, s níž narůstá i vyšší barevný tón vína a jeho plnost. Aromaticky výrazná a suchá vína Sauvignonu jsou vhodná jako vína aperitivní nebo ke studeným předkrmům. Hodí se i ke chřestu a ke kozím sýrům. Plnější a zralá vína ke kořeněným jídlům, k těstovinám s gorgonzolou nebo rybí omáčkou, k vařené šunce, k bílým masům se smetanovými omáčkami apod.

Základní charakteristika jakostního vína
Zelenožlutá barva, většinou se vyskytují primární vůně. U mladých vín z méně příznivých ročníků to je kopřiva, travnatost až papriková nezralost. U vín z dobře vyzrálých hroznů jsou vůně černorybízové, angreštové a směs citronů s kiwi. Vína jsou plná a při láhvové zralosti velmi plná, mnohdy s minerální příchutí. Vjem trvá dlouho.

 

Sylvánské zelené
Synonymum: Sylvánské, Grüner Silvaner
(0,6 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Kdysi bylo Sylvánské zelené nejrozšířenější odrůdou na Moravě, a proto se mu říkalo lidově „Morávka“. Z výsadeb bylo vytlačeno Neuburským, které stihl stejný osud, když se objevila odrůda Müller Thurgau. Grüner Silvaner neboli Grüner Zierfandl je rakouské označení, odkud tato odrůda pochází, jak ukazují genetické rozbory, neboť vznikla samovolným zkřížením mezi odrůdami Rakouské bílé a Tramín. Na rakouský původ ukazuje i starší německé označení Oesterreicher.
Víno je neutrální a při nižší sklizni mírně kořenité chuti bez zvláštních aromatických látek. Při vyšší vyzrálosti hroznů dává predikátní vína, která zráním na láhvi nabývají na olejovitosti, hladkosti a vláčné harmonii. Při vyšších sklizních jsou mladá vína tvrdá a hrubá. Je-li výnos přiměřený, pak se kyseliny rychle odbourávají a víno může být až fádní. Sylvánské se dříve hojně užívalo do směsí s tvrdšími víny (na Slovácku s Ryzlinkem vlašským). Většinou sloužilo jako běžné, suché, výčepní víno k prostým jídlům.

Základní charakteristika jakostního vína
Zelenožlutá barva, vůně neutrální, jemně kořenitá. Víno je v mládí poněkud méně harmonické, někdy až drsné. Rychle vyzrává do vláčné plnosti a kulatosti, kdy se prezentuje příjemným dojmem celistvosti.

Tramín červený
Synonymum: Tramín, Gewürztraminer
(3 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Tramín stojí geneticky velmi blízko k volně rostoucí lesní révě, z níž mohl vzniknout nahodilým křížením s některou dávnou kulturní odrůdou pěstovanou Římany. Německá synonyma: Roter Traminer, Gewürztraminer (= Tramín kořenný) nebo jen Traminer. Ve Francii Savagnin rosé nebo Gentil rosé, v Maďarsku Piros Tramini, na Balkáně Traminac crveni nebo Traminac mirisavi. Není žádného rozdílu mezi Tramínem červeným a Tramínem kořenným, jak se dříve předpokládalo.
Vína Tramínu mají intenzivnější barvu než většina ostatních bílých vín – jsou zelenožlutá až zlatožlutá. Pro víno Tramínu je příznačná bohatost omamující vůně a kořenitosti, které jsou u vyšších stupňů predikátních vín podbarveny sladce medovými tóny hrozinek. Pochází-li víno z přiměřeně velké sklizně a vyzrálých hroznů, pak chutná zcela jinak než všechna ostatní bílá vína. Jeho základní vůni lze přirovnat k vůni čajové růže, kterou doprovázejí další odstíny vůní: skořice, květů pomeranče, citrusových plodů, čaje nebo lonicery.
Většina vín Tramínu bývá s menším či větším zbytkem cukru, který podporuje typické aroma a chuť. Vína Tramínu mají dlouhou perzistenci a neslouží k běžnému pití, ale vyžadují odpovídající rozpoložení mysli a dostatek času k vychutnávání všech zážitků, které mohou přinést.
Hlouběji vychlazená lze podávat jako sklenku aperitivu. Jsou vhodná při ukončení stolování. Často se nabízejí jako doprovod určitých předkrmů, zejména paštiky z husích jater. Nebo k ovčím či kozím sýrům na konci stolování. Suché Tramíny se doporučují k cibulovému koláči, k uzeným rybám. Vína Tramínu lze předložit i k některým exotickým, silně kořeněným jídlům asijské kuchyně.

Základní charakteristika jakostního vína
Zlatožlutá barva, výrazná medově hrozinková vůně se závany aromatických látek čajové růže a při láhvové zralosti i skořice a pomeranče, případně kozího pysku. Víno je velmi plné, s vyšší viskozitou a jeho harmonie je založena na nižším obsahu kyselin a často i na zbytkovém cukru.

 

Veltínské zelené



Synonymum: Grüner Veltliner
(11 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941


S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název „Mouhartsrebe“ podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Před tím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku – Zöldveltelini – a na Balkáně – Veltlinac zleni.

Růst je střední až bujný, dřevo vyzrává dobře, olistění je středně husté, list střední, pětilaločný, hluboce dělený. Hrozen velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulaté, zelenožluté. Slupka středně silná, dužnina šťavnatá, chuť kořenitá, někdy až jemně muškátová. Odolnost proti mrazu dobrá, proti houbovým chorobám střední až nižší. Zrání hroznů je pozdní, a proto vyžaduje výborné polohy. Vhodné jsou hlubší hlinité nebo sprašové půdy.

Víno má zelenožlutou barvu a jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na láhvích se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a nejvíce kraluje mandlová chuť zjemněná u predikátních vín vyšších stupňů sametovou plností.

Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín.

Základní charakteristika jakostního vína

Zelenožlutá barva. Víno s větší škálou aromatických látek podle složení půdy vinice. Na hlubokých hlinitých půdách dominuje vůně lipového květu, na štěrkovitých půdách prvohorních jsou vůně i chuť hořkomandlové, na půdách sprašových se objevuje kořenitost přecházející do pepřnatosti. Při zrání vína v láhvích se objevují mandlové tóny. Vína jsou středně plná a podbízivá.

 

 

Veltlínské červené rané



Synonymum: Malvasier, Malvasia
(1,7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1952


Genetické studie ukazují, že se na vzniku podílelo Sylvánské zelené a Veltlínské červené, podobně jako tomu bylo u Neuburského, takže jsou tyto dvě odrůdy blízce příbuzné. Je prakticky rozšířeno jen u nás a v Dolním Rakousku, kde se nazývá Frühroter Veltliner či Malvasier.

Růst je bujný a dřevo vyzrává špatně, mrazuodolnost je nízká, odolnost proti všem houbovým chorobám je též nízká. Listy jsou větší, pětilaločné a hlouběji dělené. Barva listů je světlá. Hrozen je velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulatá, světle červená, neutrální chuti, s nízkým obsahem kyselin.

Nízko položené pozemky jsou pro tuto odrůdu nevhodné, na orientaci pozemku je nenáročné. Vyžaduje málo úrodné, štěrkovité půdy. Na dobrých půdách roste příliš bujně a málo plodí. Odrůda postupně mizí z našich vinic a je nahrazována cennějšími.

Víno je zlatožluté barvy, neutrální vůně, plné a s nízkým obsahem kyselin. Při vyšší cukernatosti moštů se objevují i medové tóny. Vzhledem k nízkému obsahu kyselin zraje víno poměrně rychle, a proto se ho často využívá k urychlenému zrání směsí vín této odrůdy s odrůdami pozdními, jako je Ryzlink vlašský. Protože vína postrádají osobitý výraz, jsou méně oblíbena.

Výjimkou jsou u nás vína této odrůdy ze severněji položených vinic jižní Moravy, kterým určitá osobitost nechybí.

Většinou se vína Veltlínského červeného raného doporučují k běžné denní stravě a k masitým svačinám.

Základní charakteristika jakostního vína

Zlatožlutá barva, velmi neutrální vůně, středně plné a harmonické víno, které nevyniká výrazným osobitým projevem.

 

Veritas

Zápis do Státní odrůdové knihy 2001

Odrůda byla vyšlechtěna ve Šlechtitelské stanici ve Znojmě C. Míšou a M. Zbořilem křížením Ryzlinku červeného s Bouvierovým hroznem.

 

Víno je harmonické, se středním obsahem kyselin. Ve vůni se objevují jemné ovocné tóny. Chuť je vyrovnaná, příjemná, osvěžující.

Vrboska

Zápis do Státní odrůdové knihy 2004

Velmi raná moštová bílá odrůda pocházející z křížení Tramín červený x Čabaňská perla. Byla vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici vinařské ve Znojmě šlechtiteli Ing. Milošem Zbořilem, Ing. Jaroslavem Tomáškem, Ing. Jindřichem Ševčíkem, Ing. Ivanou Ludvíkovou a Jiřím Hladíkem.

Víno je jemně aromatické, lehké. Pro získání kvalitní suroviny se nedoporučuje hrozny nechat dlouho na keři. Při přezrání ztrácí kyseliny.